Ohlasy

Ahoj Katko,

byla jsem na tvém kurzu intuitivní kresby v těhotenství v červenci a srpnu (2014). Jsem moc ráda, že jsem byla u tebe na kurzu. Sice, jak to vypadalo podle obrázků, měl se mi narodit spíše kluk, ale což. Při samotném porodu jsem na obrázky moc nemyslela, i když jsem si zkusila namalovat obrázek, ze kterého bych mohla brát sílu, nakonec jsem sílu brala ze zpěvu. Nejdůležitější dojmy, které jsem si z kurzu odnesla, byly pocity napojení se na miminko a naplnění láskou a objevení mé ale i univerzální ženské síly. Její vizualizace mi více pomohla k pochopení a uvědomění si její role v našich životech, a to nejen těch ženských -:). Kurz mi také pomohl přijmout fakt, že i když budu rodit v porodnici, bude to v pořádku a že to bude krásný zážitek. Z mého pohledu, je škoda, že kurz, jednotlivá setkání, je tak krátký. Přeji ti hodně zdaru v tom, co děláš, a krásný čas adventní.

Pavla (prosinec 2014)

Dobrý den, byla jsem u vás na kreslení někdy v zimě v A centru, ještě než se narodil můj syn, teď už má půl roku, čas letí….začíná být samostatnější a tak možná brzy zase začnu kreslit. Když byl ještě v bříšku, tak jsme toho ke konci docela hodně vykomunikovali právě skrze kresbu, tak vám chci moc poděkovat za inspiraci a možnost nahlédnout do jeho světa skrze kresbu.

Jana (říjen 2014)

spirály (Andrea, 2015 )
stránky jsou tady moc inspirující a i když jsem kurz nevyužila, probudilo to ve mě zvědavost a když jsem čekala naše druhé miminko občas jsem si takhle s pastelkami sedla a byla spíš zvědavá, co z toho vyjde, než že bych v tom vysloveně chtěla něco hledat – k malování jsem měla vždycky vztah, jako dítě jsem chodila na různé kroužky ale jako „velká“ jsem si s pastelkami připadala jaksi podivně, nevěděla jsem, co si s nima mám počít a tak spíš odpočívali..ale s druhým těhotenstvím (když jsem už nechodila do práce protože jsem byla doma s naší prvorozenou) se ve mě probudila tryskající touha po tvořivosti nejrůznějšího druhu, kreslení nevynímaje! kreslila jsem si hlavně ze začátku abstraktní obrázky kterých harmonie mě naplňovala úžasným klidem, pak to na chvíli odeznělo a pak kolem 6.tého měsíce těhotenství jsme se stěhovali a já znova kreslila, tentokrát snad úplně posadnutá touhou kreslit spirály – nejdřív mlhavě a pak postupně přesněji a přesněji, v modro fialové barvě – vznikl obrázek, který byl plný spirál a nebylo tam nic jiného – ještě jsem se sama pro sebe smála, že jestli to něco neznamená..pak zase dlouho nic až se přiblížil termín porodu, pak minul, pak přešel jeden týden, pak druhý..připadala jsem si, že na mě Pán Bůh s porodem zapoměl..můj první porod skončil akutním cisářskym řezem pro infekci a špatný monitor dítěte a já jsem si podruhé strašně moc přála porodit normálně, nicméně po vyzkoušení všech možných věcí na spuštění porodu, kdy jsem se 17.ty den po vypočítaném termínu znova vzbudila s břichem, jsem se rozhodla vyrazit do porodnice, kde ještě byli ochotni mi porod zkusit vyvolat infuzí oxytocínu (v tomto bodě jen chci podotknout, že když jsem si kreslila, spirály už nebyly tak zřetelné ale obrázky byly pořád veselé, uklidňující a pozitivní, já jsem cítila, že termín už byl ale zároveň, že mé miminko se má dobře, snad i to mě drželo doma tak dlouho). V porodnici si mě ještě nechali přes noc, jestli náhodou a pak další den mi ještě teda zavedli tu infuzi..a tam přišlo „rozuzlení“ celého nášho příběhu, po pár kapkách infuze oxytocínu jsem začala cítit stahy (vlastně jsem si uvědomila, že takovéto stahy vnímam už asi celý měsíc, jenom nebyly tak důsledné!) a v ten moment začali padat ozvy miminku, při každé kontrakci se mu přestávalo dařit, ještě mě moje osobní porodní asistentka, která tam byla se mnou, zkusila polohovat do jiné polohy ale nic to na tom faktu, že se mu při každé kontrakci nedaříl, nezměnilo..a tak šup šup na operační sál a druhý cisařský řez za mnou a s ním i hlášení, že moje miminko mělo šňúru kolem krku a to jí zřejmě bránilo se spontánně začít rodit, nic z přirozených metod to tělo nepřelomilo, až infuze oxytocinu a to pro mou malou znamenalo dušení..asi tři měsíce na to jsem se na Velikonoční čtvrtek zohodla upéct velikonoční jidáše podle receptu z časopisu. Když jsem si tam k tomu četla takové ty průpovídky, že kde se ty tradiční jídla vzali a jakou mají symboliku, tak jsem se dočetla o symbolice jidášek, že tradičně mají tvar spirály, která symbolizuje Jidášovo oběšení..civěla jsem na to jako blázen „spirály symbolizují oběšení“ běhal mi mráz po zádech a můj obrázek plný spirál mluvil řečí symbolů už dávno před tím..Eliška tam visela na šňúre jako Jidáš s provazem kolem krku..