Terapeutické působení obrázku

Když Vztek poodešel i hlas zdravého Rozhořčení zeslábl,                                vylouplo se ze spodních vrstev Zklamání. Svou energií mě vracelo k událostem svého zrodu, sesměrovávalo všechny myšleky zpátky do bodu někde za mnou. Minulosti dávalo punc přítomnosti.

Vybrala jsem mu barvu. Se zavřenýma očima jsem ho začala zachytávat na papír a pak  jsem ve změti  čar hledala jeho přesný tvar…

 

 

Tančilo.

K mému překvapení mělo tvář.

Dívala jsem se na tu tvář a zakrátko v sobě ucítila Soucit.                                        Soucit s ním.                                                                                                                                      Soucit se sebou.

 Přijímám, jsi moje. Pozoruji linie Tvého tance na papíře a lépe vnímám Tvůj pohyb v sobě.

Nechávám Tě v klidu dotančit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *